Tvoříme příběhy

Odlišné cesty se stejným cílem. Dva příběhy z Letní školy IT

Dvě studentky letní školy už úspěšně studují informatiku na univerzitě

Účastnily se Letní školy IT od Czechitas a dnes už obě dvě studují na fakultě informatiky. Příběhy a zkušenosti jedenadvacetileté Lucie a o rok mladší Elišky jsou ale zcela odlišné. Ukazují, že cesty dívek k informačním technologiím můžou být různorodé. A že každá dívka může najít tu svou.

nK8_7FT8w6BfE6lOApThWp6i3OgxatPASPrjtQWVG70oUZ-s-PQowFgJ6z0euLiMckhgRH1e1XBncNz_H6WiTLU2eatpLvesgLVKTKkP4Ds6_QTOs9pHAjAJ1wFdX2nQ70H9noDt

Foto: Lucka vpravo, Eliška vlevo, zdroj: Czechitas


Kdy jste se poprvé setkaly s počítačem?

Lucka: Já jsem se poprvé setkala s počítačem velice brzy, protože můj otec je programátor a databázový specialista a ten mi dal svůj notebook už když mi bylo asi 5 let.

Eliška: Já si to pamatuji úplně přesně. Bylo to v roce 2003, kdy jsme poprvé do rodiny koupili počítač. Pamatuji si to přesně, protože všichni měli ty velké šedé monitory, zatímco my jsme měli černý. To byla na tu dobu opravdu nezvyklá barva monitoru.

Co jste na tom počítači dělaly, když jste byly tak malé?

Lucka: Hrála jsem hry, ale pamatuju si, že jsem programovala html stránky už v 8 letech. Tenkrát jsem programovala přes textový editor. Tím, že mě táta vedl, tak jsem se učila pouze v čistém kódu. Vznikaly z toho pak čistě statické webové stránky a už si ani nepamatuju, o čem byly.

Eliška: Já jsem to měla úplně jinak. Já jsem začínala s malováním a Solitérem. Když mi bylo asi 9, tak jsem si založila fanouškovský blog o komiksech W.I.T.C.H. na blog.cz, což ani nevím, jestli ještě dneska funguje. Díky tomu jsem se ale seznámila s Gimpem, protože jsem chtěla, aby můj blog dobře vypadal. Moje o šest let starší sestra mi dala asi dvousetstránkový manuál ke Gimpu s tím, že až se s ním naučím, tak se se mnou bude bavit. Já jsem k sestře vzhlížela, tak jsem se to snažila naučit, ale pak jsem zjistila, že ona v tom vlastně nic neumí. Dnes už mě grafika moc nezajímá a moje sestra studuje práva.

Kdy nastal zlom v tom, že budete směřovat na informatickou školu? Kdy jste si zkrátka řekly, že budete pracovat s informačními technologiemi?

Lucka: Já jsem studovala na osmiletém gymnáziu a tam se vyučoval word, excel a power point. Takže informatika pro mě byla víceméně hodina na Facebooku. Já jsem věděla, že mě baví matematika a když jsem hledala způsob, jak využít matematiku, tak jsem si zvolila informatiku. Na FIT jsem se ale rozhodla jít až po Letní škole, protože až tam jsem se přesvědčila, že informatiku můžou studovat i holky a ne jen ti „ajťáci“, jak je známe z IT Crowds. To byla chvíle, kdy jsem se vyloženě rozhodla pro fakultu informačních technologií. Uvažovala jsem o vícero školách, ale při podání přihlášky už jsem se rozhodla jen pro FIT, protože jsem věděla, že se dostanu bez přijímaček.

Eliška: Já jsem to měla úplně jinak. I když mě na gymplu docela bavila matematika a fyzika, tak mě od toho okolí dost odrazovalo. Říkali mi, že jako holka se na technický předměty nehodím. Hlavně rodina a kamarádky. Moje mamka se mě snažila přesvědčit, abych šla studovat medicínu a skoro se jí to i povedlo, ale nakonec jsem zjistila, že ta biologie by mě nebavila tolik jako informatika. Ve třeťáku na gymnáziu se to zlomilo. Vliv na to měla moje kamarádka, která se také zajímala o matematiku a fyziku. Doslova mi řekla, ať zkusím taky ty „kompy“. V tu chvilku jsem si vzpomněla, že mě to vlastně v mladí bavilo. Díky ní jsem se tedy přihlásila na Letní školu Czechitas a poté už jsem měla jasno.

Kolik holek ve třídě na gymnáziu se rozhodlo pokračovat v informatice?

Lucka: U nás na škole jsem byla sama.

Eliška: My jsme byly tři holky, které se rozhodly maturovat z informatiky. Paradoxně u nás jsme byly pouze holky a žádní kluci. Ale jestli dál pokračovaly, to už nevím. Většina otázek byla na kancelářské aplikace, ale více méně to bylo velmi jednoduché. Když to srovnám s jinými předměty, tak to bylo výrazně lehčí.

Co byl největší šok na vysoké škole?

Lucka: Na FITu funguje perfektní seznamovací kurz v Plasích. Hodně věcí, které by byly šokem, se odfiltrovaly právě tam. Mě teda překvapila především ta komunita. Na kurzu je kapacita asi 180 míst, což nedostačuje, ale stačí se jen rychle přihlásit a jedete. Pro holky, které by to zajímalo, můžu tento seznamovací kurz určitě doporučit. A na škole to funguje tak, že si můžete vybrat jakékoliv předměty, stačí plnit kredity za studium, ale kdy co studujete, je na vás. Takže například můj kamarád z ročníku si teď dal teologii. Samozřejmě jsou zde doporučené studijní plány, ale těch se nemusíte striktně držet.

Eliška: Já jsem na seznamovacím kurzu nebyla, protože jsem se tam ani nehlásila. Pro mě byl celý začátek na „vejšce“ pozitivní šok. Všichni mě strašili, že přechod bude opravdu krutý. Ale tak to nebylo. Mám pocit úplně opačný – všechny materiály jsou dobře přístupné a všichni jsou milí a snaží se poradit. Celkově ta komunita je strašně super.

Lucka: To můžu jenom potvrdit. Komunita je skvělá. Jsou dokonce založené facebookové skupiny, kde kantoři radí třeba i ve tři hodiny ráno, když tam napíšete dotaz.

Kolik vás je v ročníku holek?

Lucka: Podle oficiálních statistik je to 15 % a myslím, že by to tak opravdu být mohlo. Holky na škole skutečně jsou a podle mých informací mají výrazně lepší výsledky než kluci. Méně ze studia odpadávají.

Setkaly jste se s nějakými předsudky, protože jste holky?

Eliška: To byl také jeden z pozitivních šoků na úvod, že jsem neměla vůbec pocit, že bych byla něčím jiná. Ten přístup, ať už spolužáků nebo učitelů, je opravdu dobrý.

Lucka: Spíš je to výhoda – holky snáz shánějí spolupracovníky na projekty…

Kolik studentů z těch 900 studium dokončí?

Lucka: Oficiálně 150, ale to jsou ti ve standardní době. Spousta studentů si studium prodlužuje, nebo se nechá zapsat na druhý zápis. Celkově je to číslo určitě vyšší.

Co byste řekly ostatním holkám?

Eliška: Asi hlavně to, že není vůbec čeho se bát.

Lucka: Určitě to stojí za to zkusit.

Přečti si více o Letní škole IT