‍Jan Meissner už skoro deset let pracuje v Mews, českém technologickém startupu, který se vyšvihl mezi světové lídry v oblasti hotelových softwarů a je jedním ze tří českých „unicornů“ – firem s hodnotou přes miliardu dolarů. 

Jako Community Lead se Jan stará o to, aby se lidé v Mews zapojovali do smysluplných projektů v oblasti vývoje, produktu a designu. A právě díky jeho práci nás Mews dlouhodobě podporuje nejen finančně, ale i tím, že jejich zaměstnanci lektorují, mentorují a pomáhají našim studentkám růst. Spolu se svým týmem buduje nejen silnou komunitu uvnitř firmy, ale i širší ekosystém, který otevírá dveře do světa technologií. 

‍

Jak uspět? Tvou výhodou jsou soft skills

‍

Existuje podle tebe univerzální recept, jak v IT uspět? Jde o pokročilé technické dovednosti?

Myslím si, že pokud je člověk šikovný, technické dovednosti se naučí kdykoliv. Důležitější je přístup. Lidé se mě často ptají, v čem je ten největší rozdíl mezi juniorem a seniorem. A rozhodně to nejsou jenom hard skills. Jsou to právě ty soft skills, protože seniorní vývojář musí mít zvládnuté měkké dovednosti – potřebuje umět vést meetingy, rozhodovat nebo ovlivňovat ostatní. Soft skills jsou u seniorních specialistů někdy přehlížené, ale přitom klíčové.

Ženám, které začínají a hledají svou první práci, často říkáme, že soft skills a zkušenosti z jiných oborů jsou jejich velká výhoda.

Přesně tak. Napadá mě konkrétní příklad. Moje kolegyně Hanka Špačková pracovala jako hotelová manažerka. Pak se rozhodla pro změnu a přihlásila se do Digitální akademie Testování. A najednou měla jedinečný mix technických dovedností a zkušeností z úplně jiného oboru, který byl pro nás v Mews naprosto skvělý. Myslím, že právě tohle může hodně pomoct – co člověk zažil a jak to pak využije. 

Stačí to? 

Je tu ještě jedna věc, a to je sebeprezentace. Není to o tom se přetvařovat nebo si přibarvovat skutečnost, ale umět mluvit o všem, co člověk dělá a dělal. Když konzultuji juniorní lidi, ptám se, zda mají LinkedIn. A když odpovídají, že ne, říkám, že to je velká chyba. LinkedIn je klíčový, protože na něm je celý profesní svět. Ať se nám to líbí, nebo ne, dneska je to pořád ta nejlepší síť, kde člověk může ukázat, kdo je a co dělá. Před časem jsem dával pár tipů jak na Linkedin na náš blog, čtenářky se mohou inspirovat.

Máš nějaký konkrétní tip? 

Napsat tam všechno, co člověka vystihuje. Třeba i to, že pracoval na veterinární klinice. Opravdu to není jen o tom, jestli má zkušenosti v IT, ale i o tom, že rozumí určitému oboru. 

Třeba se najde veterinární klinika, která potřebuje někoho, kdo rozumí webům a CRM systémům, ale zároveň má doménovou znalost, a může to být skvělý match. 

Když se ke mně někdo hlásí na pohovor, snažím se zjistit, jaký má background, koho sleduje, kdo ho formuje, kde studoval a co ho zajímá. To mi dá úplný obraz o daném člověku.

‍

LinkedIn je základ, ale spousta lidí ho nevyužívá naplno. Obzvlášť pro ženy je to často nový a nejistý krok, který ale stojí za to udělat.

I zkušení vývojáři si často myslí, že nemají co říct nebo že nedělají na ničem zajímavém. Často se srovnáváme s ostatními, vidíme, jak žijí (na pohled) skvělý život, a úplně zapomínáme na naše úspěchy. A zároveň i na to, že to, jak se lidé sebeprezentují na sociálních sítích, ne vždy reflektuje realitu. Je důležité si věřit a vidět vlastní přínos. 

Jak se od ostatních odlišit, když člověk začíná? 

Už ta Digitální akademie je dost náročná a obdivuji kohokoliv, kdo do toho jde. Já osobně jsem třeba už deset let, od konce magistra, na žádném dlouhodobém kurzu nikdy nebyl a už si to ani skoro neumím představit. Je skvělé vidět, že do něčeho takového jdou i ženy s malými dětmi, investují do toho svůj čas i peníze. I když jsem si zrovna nedávno, právě i v návaznosti na to, jak moc se setkávám s Czechitas, říkal, že bych do toho rád šel. Láká mě se vzdělávat i v oblastech mimo svůj obor. Například genealogie.

Firma, která nabírá juniory musí vidět jejich potenciál a investovat do jejich rozvoje.

Ale vždycky je fajn udělat ještě něco navíc. Třeba ta zmiňovaná Hanka si už během Akademie rovnou udělala ISTQB certifikaci pro testery, a když jsme to viděli, řekli jsme si wow. V tu chvíli jsme prostě věděli, že ji chceme, protože na sobě fakt maká a my chceme mít v týmu ty nejlepší. 

Ale neznamená to, že takoví lidé mají v tu chvíli ty nejlepší skills. Firma, která najímá juniory, musí vidět jejich potenciál a investovat do jejich rozvoje, což je velká zodpovědnost. Pokud to ve firmě dělají jenom proto, že junior je levnější, tak ho pravděpodobně přetíží a zničí. I proto se stává, že firmy přestávají nabírat juniory. Prostě na ně nemají v době recese dost kapacity.

Studentky v Akademii si tvoří první praktický projekt, který pak ukazují na pohovorech. Když se jim nedaří najít práci, doporučujeme, aby si vymyslely ještě něco vlastního, do šuplíku. Má to podle tebe smysl?

Stoprocentně, a nejlépe ne do šuplíku. Mohou si vytvořit nějakého automatizačního pomocníka, nebo se spojit s oblíbeným podnikem, který má zastaralé webovky, a nabídnout se je vylepšit.

Náš CEO, Matt, vždycky říkal, že chce v týmu nadšené lidi. A je vlastně jedno, o co jde. Pokud se ten člověk umí pro něco nadchnout, tak pak víme, že může být nadšený i pro práci. 

Proto jsme se na začátku pohovorů vždycky ptali, co člověka baví. A když někdo začal nadšeně rozebírat své koníčky, dobrovolnické aktivity nebo přímo předchozí práci, bylo vidět, že má zápal. To je něco, co často rozhoduje. 

Neboj se ukázat, co tě baví.

Když vidím juniory, kteří dlouho hledají práci, vím, že je to frustrující. Někdy si člověk řekne, že investoval čas a peníze do Digitální akademie, a přesto to nevyšlo. Ale je potřeba si uvědomit, že ani Akademie není automatická vstupenka k nové práci. Některým absolventkám to vyjde a je to super, ale je důležité mít nějaký záložní plán – třeba pracovat na něčem part-time, klidně zatím mimo technologie, ale pořád se nějak posouvat. V dnešní době ve startupech a technologických firmách se navíc prakticky na jakékoliv pozici dostanete k technologiím, jen ne třeba přímo k programování.

‍

Jak se připravit na pohovor v IT 

‍

Co bys poradil ženám, které se chystají na svůj první pohovor v IT? 

U pohovorů na mě vždycky zapůsobili lidé, kteří si zjistili něco o firmě, o pozici, na kterou se hlásí, a měli konkrétní otázky. Pohovor je oboustranný proces a je důležité umět se ptát. 

V dnešní době třeba spousta firem publikuje články nebo prezentace z konferencí. Ideální je, když vás něco zaujme a rovnou se doptáte, jak to třeba funguje v praxi. Když hledají někoho se specifickou zkušeností, je dobré si předem ověřit, jestli to na ně sedí. Nebát se zapojit své předchozí zkušenosti a doptat se na odlišnosti. Tohle může být game changer.

Čím se na pohovorech snažíte zaujmout vy v Mews? 

Snažíme se být co nejvíc transparentní a nemalujeme realitu narůžovo. Otevřeně mluvíme o výzvách, před kterými teď stojíme, a díky tomu k nám přicházejí lidé s reálnými očekáváními a vědí, do čeho jdou.

Jasně, občas se stane, že někdo nastoupí a pak zjistí, že si to představoval jinak. Při tom množství lidí, co nabíráme, se tomu nejde úplně vyhnout. Ale vždycky se snažíme popisovat věci tak, jak jsou. 

Nemalujeme realitu na růžovo.

A jaké jsou naše benefity kromě skvělé komunity? Spousta firem po Covidu chce po lidech, aby začali znovu pracovat zpátky z kanceláří, nebo úplně naopak, úplně zrušili fyzické kanceláře. U nás si člověk může vybrat. A dále třeba opční plán nebo finanční podpora během rodičovské dovolené. 

Jsme ale pyšní i na to, že pracujeme na velkých projektech, hodně spolupracujeme a věci se u nás rychle hýbou. Ale není to pro každého. Už nejsme malý startup, kde si člověk sáhne na všechno, ale zároveň nejsme korporát se složitou byrokracií. Každý nás vnímá jinak – pro někoho jsme velcí, pro jiného malí. A to je v pohodě, hlavní je najít prostředí, které člověku sedne.

‍

Vybírají si i junioři? 

Tenhle přístup je klíčový hlavně u seniorů, ale vybírají si i junioři. Ale jasně, u nich častěji hraje roli, že je někde poprvé zaměstnají, než to, jak se firma prezentuje. 

Právě proto podporujeme Czechitas – chceme mít pozitivní vliv na juniory, i když jich zatím nenabíráme tolik, kolik bychom chtěli. Za dobu naší spolupráce k nám od roku 2021 nastoupily čtyři absolventky a postupně na tom dál pracujeme. Nemáme sice tak silný nábor juniorů jako třeba ČSOB nebo Barclays, ale směr máme jasný.

Jaká je tedy vaše hlavní překážka pro větší nábor juniorů? 

Náš hlavní problém je, že týmy často nemají kapacitu se novému člověku věnovat. Potřebují někoho, kdo hned začne pomáhat. To je problém i v jiných firmách. Junioři ještě nemají zkušenosti s běžnými procesy, jako jsou code review nebo různé firemní procedury, které se naučí až praxí.

Kdybyste teď někoho na juniorní pozici hledali, jak by vypadal pohovor? 

S Czechitas to máme tak, že během Digitálních akademií děláme pohovory nanečisto, což je skvělá příprava. Když se pak někdo z absolventek, které ten pohovor nanečisto absolvovaly, přihlásí k nám na normální pohovor, už máme za sebou to první kolo, které je hlavně o tom, jestli se hodí do naší firemní kultury, a kde náš recruiter představí firmu a případně konkrétní produkt, na kterém by člověk pracoval. 

Co se týče samotného pohovoru, máme tři kola. První kolo je spíš seznamovací, kde se lidé poznají a zjistí, jak to u nás chodí. Druhé kolo je více technické, tam už se koukáme na konkrétní dovednosti. Pak je tam ještě domácí úkol, který uchazeč/ka připraví, a ten se pak řeší na třetím kole. To už je s celým týmem, kde se o tom úkolu diskutuje, komentuje a koukáme, jak uchazeč přemýšlí a jak by se hodil do týmu. A samozřejmě je důležité, aby se uchazeč dozvěděl vše potřebné a správně si vybral. 

Jak takový úkol vypadá? 

Úkoly máme veřejně na GitHubu, takže se občas stává, že někdo úkol vypracuje i mimo výběrko a žádá nás o zpětnou vazbu. Jak dlouho úkol zabere, záleží na tom, jak nad ním člověk přemýšlí. Nejde o to, mít jen správné řešení, ale spíš o to, jestli jsou všechny důležité části řešení pokryté. 

Mimochodem, GitHub je taky skvělý způsob, jak ukázat své schopnosti a budovat portfolio. A i když LinkedIn je fajn, hezky upravený GitHub je pro IT pozice hodně atraktivní. Pokud tam má junior dobře organizované repozitáře a nějaké osobní info, může to rozhodně zaujmout.

‍

Komunita je klíč. Kde hledat podporu, když začínáš?

‍

Co kromě LinkedInu a GitHubu může při hledání první práce pomoct?

Je fajn chodit na meetupy. Pořádají je firmy i komunity jako ReactGirls nebo PyLadies a ten osobní kontakt je opravdu důležitý. Doporučuji se přihlásit na meetup.com, kde si člověk zdarma vytvoří profil, nastaví si hledání podle města a zájmu, budou mu chodit notifikace o nových eventech, na které se může přihlásit. Najdete tam i naše Mews eventy.

Pokud jde na meetup poprvé, je fajn mít parťáka, protože někdy je těžké jít sám. Doporučuji si tam s lidmi povídat, ptát se a propojovat se s nimi na LinkedInu. I když to stojí tvůj čas, je to dost důležité, protože člověk nikdy neví, jaká pracovní příležitost mu díky novým kontaktům spadne do klína. 

Na meetupech se propojíš na ty správné lidi.

Skvělé, i když často drahé, jsou taky různé konference. Je možné se na nich potkat s mnoha zajímavými lidmi. A někdy mají i slevy pro lidi, kteří začínají. 

Jak moc odborné ty meetupy jsou? Nebudu se tam cítit ztracená, když ještě nemám tolik zkušeností? 

Na meetupech nikdo nikoho nebude nutit, aby se do něčeho zapojil, pokud se na to necítí. I když třeba něčemu člověk nerozumí, je to v pohodě. 

A hlavně – technologická komunita je hodně inkluzivní. I když se často mluví o tom, že je plná mužů, není to překážka. Ti zkušenější rádi pomáhají dál. Proto od nás tolik zaměstnanců lektoruje třeba i u vás v Czechitas. Mentoring jim dává nejen možnost sdílet znalosti, ale je to i takový ego boost, když vidí, jak jejich rady pomáhají. To je pro ně obrovská motivace.

Spolupráce, která otevírá dveře 

‍

Proč v Mews podporujete Czechitas? 

Czechitas vnímám jako partnera, se kterým společně vytváříme nějakou hodnotu. 

Když se naši zaměstnanci zapojují, pomáhají lidem okolo sebe a rozvíjí celou komunitu, získávají zkušenosti, které jim pak mohou pomoci v dalším kariérním postupu. Zároveň i podporují dobré jméno Mews. 

Navíc mentoring není jenom pro seniory. Junioři mají výhodu, že si prošli podobnou zkušeností jako vaše studentky nedávno, takže se umí skvěle vcítit do jejich potřeb, vytvořit pro ně příjemné prostředí a být jejich největšími fanoušky a fanynkami.

‍

Jak se nejvíc zapojujete? Je to hlavně výuka nebo mentoring v Digitální akademii?

Je to tak, jak říkáš. Teď jsme na tři roky regionální partneři a každý rok si vybíráme, kde se chceme zapojit. 

Nikde jsem nezažil lepší náladu a komunitu než v Czechitas.

Nejvíc se zapojujeme do Digitálních akademií, teď jsme začali podporovat i dlouhodobý kurz zaměřený na C#, protože máme hodně back-end vývojářů. Kromě toho jsme se účastnili Letní školy pro středoškolačky a na začátku války na Ukrajině jsme se u vás zapojili do vzdělávání žen, které kvůli situaci uprchly k nám do Česka. 

Mimochodem, nikde jsem nezažil lepší náladu a komunitu než u vás na zahajovacích nebo závěrečných večerech v Digitálních akademiích. Je moc hezké vidět, jak se ty ženy posouvají a jak jsou na konci pyšné na to, co dokázaly. Mají opravdu na co!

Na jaké pozice jste nabírali naše absolventky? A jak jste s nimi spokojeni?

Byly to hlavně pozice v oblasti dat, testování a front-endu a jsme opravdu rádi, že vaše absolventky máme. 

Digitální akademie je skvělé razítko, že už do toho ty ženy investovaly hodně úsilí, a tím, že si prošly opravdu intenzivní školou, tak si můžeme být jistí, že je jen tak něco nerozhodí. A ty, které jsme nabrali, u nás opravdu rostou, některé už jsou u nás i 2–3 roky.

Jak jste se našli? 

S většinou z nich jsme se seznámili buď během, nebo hned po Digitální akademii. Líbili jsme se jim, a ony zase nám. Samozřejmě ale prošly standardním pohovorovým procesem. 

Jedna kolegyně to měla trochu jinak – po Akademii začala pracovat jinde, ale pořád se s námi vídala na různých akcích, líbili jsme se jí, a tak se vždycky ptala, jestli už nemáme nějakou pozici, která by ji zajímala. A když se taková pozice otevřela, hned jsme ji oslovili. 

Co bys na závěr vzkázal ženám, které nad prací v IT přemýšlí?

Řekl bych jim, ať se spojí s Czechitas a dozvědí se co možná nejvíc informací o tom, co to vůbec obnáší. Bohužel, některé bootcampy měly reklamy ve stylu, že člověk udělá tři měsíce kurz a hned má vysněnou výplatu.

Neboj se ukázat, co v tobě je.

Zároveň je dobré si ověřit, zdali je vůbec svět technologií pro ně vhodný. Vůbec to tak být nemusí (a je to přece úplně v pohodě) a je složité si to uvědomit po velké časové i finanční investici. Ve chvíli, kdy jste si však naprosto jisté, běžte do toho, vzdělávejte se a hlavně, nebojte se ukázat, co ve vás je.

‍

‍

Může se ti hodit:

• Poznej Czechitas
• Kalendář kurzů
• Kariérní kurzy