Ženy v IT

Eva Čejková Vašková, Ženy s.r.o.: Žena se musí mít ráda a měla by vědět, v čem je lepší než ostatní

​Eva Čejková Vašková je velice inspirativní žena. Jaká byla její cesta? Vyzpovídali jsme ji pro Czechitas.

Eva má za sebou bohatou kariéru majitelky PR agentury. Před lety se ale rozhodla založit společenství žen. Zanedlouho vytvořila největší ženskou komunitu u nás – Ženy s.r.o., která má přes padesát tisíc členek.

Jak začala vaše cesta k největší ženské komunitě u nás?

Do Prahy jsem přišla, když mi bylo osmnáct. Šla jsem do televize, kde jsem psala scénáře – Áčko, Prima jízda, Někdo to rád horké... A pak mi někdo řekl: Máš kontakty, založ si PR agenturu. Takže jsem si založila ConPro. Oficiálně ji mám dodnes. V pětadvaceti letech jsem měla 25 zaměstnanců, obrat 30 milionů a bylo jasné, že musím dřív nebo později vyhořet. Byl to obrovský tlak. Byla jsem v té době ještě takový mikromanažer, takže jsem měla potřebu mít nade vším dohled, schvalovat každou tiskovou zprávu. Teď přeháním, ale hodně věcí šlo přese mě, klienti byli vázaní především na mě.

Stažený Soubor

Takže jste dělala account managera a PR executive v jednom?

To ne, měli jsme tam strukturu. Ale jakmile nám odešel člověk, anebo jsem zaslechla, že je klient nespokojený, tak jsem to vše řešila osobně. Dávala jsem do toho až příliš sebe a stálo mě to moc energie. Troufnu si říct, že se nám opravdu dařilo. Klienti u nás setrvávali dlouho, například Sony a Epson sedm osm let, přitom průměrná doba, po kterou si PR agentura udrží klienta, jsou tři roky, protože jí většinou pak dojdou nápady.

A kdy vám tedy „došel dech“?

V osmadvaceti jsem se vdala, následně jsem několikrát potratila, ale chtěla jsem mermomocí miminko. Takže jsem to prostě nedala – myslela jsem si, že to budu nadále zvládat vzdáleně, ale to nešlo. Přišlo dítě a agentura se začala společně se mnou pomalu transformovat. Ženy s.r.o. měly být původně jakýmsi nástrojem, dílčím projektem agentury, protože mě už nebavilo přemlouvat novináře: Prosím vás, napište mi něco mezi ty vaše ženy… Tak jsem si prostě řekla, že chci svoje ženy, svoji databázi, svoji komunitu. No, jenomže najednou se z mé databáze a mé komunity, která měla být produktem mé agentury, stalo to, že Ženy s.r.o. neustále rostly a agentura začala být bokem.

Setkala jste se v té době s pochopením? Opustit „jistou“ agenturu a vytvořit „nejistou“ komunitu…

Tenkrát šlo hlavně o to, že jsme zastupovali třeba klienty z oblasti IT developmentu a podobných „mužských“ byznysů. A proto hlavně muži na mě začali pohlížet jako: To myslíš vážně, ty budeš dělat jenom pro ženy? Nebylo to jednoduché, ale ustála jsem začátek. Byli klienti, se kterými jsem se musela lidsky domluvit a v dobrém se rozejít.

To rozhodnutí přišlo ze dne na den, nebo to bylo postupné?

Bylo to postupné, vše jsem řešila na rodičovské. Bylo to vcelku jednoduché. Sedli jsme s klientem, nastínili situaci a rozhodli se, jak spolupráci ukončit. Nejčastější cesta byla ta, že klient u sebe zaměstnal moji account manažerku. To byla situace, kdy byly spokojené všechny strany. Klient pokračoval dál se svým člověkem, já nemusela nikomu dávat výpověď, s hrdostí jsem ukončila několikaletou spolupráci a mohla se zase o něco více věnovat komunitě. Jen jim připadalo, že z té Evy, kterou znali, je najednou éterická bytost. Paradoxně dneska ti klienti – i ti z IT – říkají: Skvěle jsi to vytvořila, ty v komunitě můžeš sbírat strašně moc dat. Proto jsem to také dělala. Díky velké komunitě vím spoustu věcí. Testujeme produkty a díky tomu mám big, big, big data. Web nám sice několikrát spadnul a než jsem se to naučila, prodělala jsem na tom dost, to ale patří k byznysu.

Co bylo na začátku myšlenky Ženy s.r.o.?

Spojit ženy. Spojit ženy ke spolupráci, sdílení zkušeností a k výměně názorů. Takže my jsme od začátku věděly, že jim dáme prostor – diskutujte, bavte se, ale taky testujte produkty a sdílejte recenze.

Byl to tedy rovnou komunitní projekt?

Ano, od začátku. A velkou myšlenkou na začátku bylo ještě podporovat české podnikatelky. Dám příklad. Nosím pouze české oblečení. Podporuji české ženy, české podnikatelky, české farmy, české tvůrce…

Kdy přišla v rámci komunity řada na testování výrobků? Začínaly jste s ním hned?

Ano, i to bylo v plánu úplně na začátku – tenkrát přišla kolegyně s projektem z Ameriky, který nás inspiroval. Já jsem v té době měla jasnou představu: budeme se podporovat, budeme sdílet, ale tohle bude něco, co nás odliší – to může být zajímavý byznys model. Ovšem to, že se nám během jednoho dne přihlásí tisíce žen, protože budou chtít testovat rtěnku nebo knížku, jsem nečekala. To převálcovalo všechno. Až mi to bylo trochu líto, protože testování trochu zastínilo tu hezkou myšlenku na začátku. A taky nás to trošku roztříštilo. Musely jsme založit druhou komunitu – Podnikavou ženu. Tím jsme částečně oddělily spotřebitelky a podnikatelky.

A jak vás podle vás vnímá veřejnost, která s vámi přijde do kontaktu poprvé? Jako komunitu žen, nebo jako instituci, kde testujete výrobky?

Vnímají nás jako komunitu. Hodně se mi dostává zpětné vazby, že se to tady tváří moc fialově a moc feministicky. Já jsem feministka, ale myslím si, že existuje několik stupňů feminismu – podporuju rovnost, ale miluju svého manžela a syna, a neopravuji, když o mně někdo třeba řekne, že jsem jeho partner a ne partnerka, třeba v byznysu. Mám to tak akorát. Myslím si, že nás ženy tady v Česku ještě čeká hodně práce, potřebujeme zapracovat na sebevědomí. Jsme vzdělané, ale potřebujeme se více umět prosadit v mužském prostředí. Nebát se!

Kde nastala ta chvíle zlomu? Máte komunitu, ale ten růst není lineární – kdy došlo k té explozi a co ji zapříčinilo?

Výbuch nastal, když jsme byly zmíněny v Ordinaci v růžové zahradě. To byl masakr. Pak dojde k nárůstu pokaždé, když jsem hostem v pořadu Sama doma. To se registruje třeba šest tisíc žen za jeden den.

V Ordinaci v růžové zahradě jste se objevily jak?

Podporovaly jsme podnikatelky, ukazovaly jsme katalog českých podnikavých žen. Tehdy jsem dělala reklamu úplně všem, jen ne sobě. Tak jsme využily náhodné příležitosti – product placement v Ordinaci v růžové zahradě, kdy tam zazněl brand Ženy s.r.o. Tenkrát nám spadnul web, jak byl přetížený. Ty internety (tyinternety.cz) se nám vysmály, protože jsme byly nejvyhledávanější klíčové slovo toho týdne, toho jediného týdne. Pak jsme ještě zaznamenaly velký zájem po repríze. Ta šla asi dva roky po premiéře – to jsme ani nevěděly a říkaly jsme si, co se to děje.

Na začátku se komunita také rychle rozrostla. To ještě fungoval Facebook, aniž by bylo třeba za příspěvky platit, aby měly zásah třeba 600 tisíc. Zlepšujeme se ale pořád, teď hodně šlapeme do IT vývoje, máme investora a daří se nám rozvíjet komunitu tím správným směrem.

Jak funguje odměňování ve vaší komunitě?

Členky za všechno sbírají body. Za to, že vloží příspěvek, že testují, nebo že někoho přizvou do komunity. Body pak směňují za dárky, které nám dávají klienti. Pro klienty je to velká přidaná hodnota, dostanou se totiž do takzvané „šeptandy“ a dostávají důležitou zpětnou vazbu o svých výrobcích v podobě dat.

V čem jste jiní?

My z online přecházíme také do offline. Máme coworkingová centra a chceme, aby se ženy setkávaly, a nebyly jen tak říkajíc na chatu s kamarádkou. Děláme mnoho akcí, například Den, kdy se mám ráda. Tato setkání děláme v obchodních centrech. Na poslední, devátou akci přišlo dva a půl tisíce žen. Partneři tam měli své prodejní stánky, ale měly jsme také velký doprovodný program, individuální konzultace, workshop osobního rozvoje a třeba také astroložky. Chceme, aby si tam každá žena našla něco svého. I kdybych měla možnost posunout v osobním rozvoji jen pět procent žen z té komunity, tak to pro mě má smysl.

Máte v rámci Žen s.r.o. nějaký program osobního růstu či vzdělávání? Jaký je na to kladen důraz?

Naše prostory si může pronajmout kdokoliv a pořádá se tady mnoho vzdělávacích akcí. Má to moji plnou podporu. Jednou za šest týdnů děláme Inspiro snídaně, kam zveme inspirativní ženy a vzniká tam krásný prostor pro sdílení a networking.

A vy osobně?

Mě si občas najímají na PR a marketing. Ale nejsem lektor. Ženy s.r.o. jsou komunitou – máme web, pracovny, zážitky. To mě naplňuje a když mě kdokoliv z komunity osloví, že chce s něčím pomoci, tak vždy vím, koho doporučit. Dáváme tak ženám i práci.

Kde si myslíte, že tkví problém žen v rámci podnikání?

Láme se to ve chvíli, kdy žena začne bojovat s tím sebevědomím. Je potřeba ji posílit, aby se měla ráda a věděla, v čem je její přednost, co umí lépe než ostatní. Nicméně to je obrovské téma, o tom bychom spolu mohli hovořit dva dny. Podle mého v tom zásadní roli sehrává výchova a podpora dívek ze strany rodiny. Sama podle sebe vím, že se to láme na začátku puberty, kdy musí dívky obstát v „boji“ samy se sebou. Jsme ale na dobré cestě. Sebevědomí žen u nás v poslední době roste, jak ukazují průzkumy. Dalším z témat na podporu žen a jejich podnikání jsou vždy finance a podpora v tom dostat se mezi klienty.

Buď lepší třeba v IT a prozkoumej pracovní trh na Job Fairu.