Ženy jsou rychlým rozvojem technologií ohroženější než muži. Jak vidí budoucnost práce a vzdělávání mentorka a trendforecasterka Pavlína Louženská? Tenhle rozhovor tě posune dál.
Říká ano. Novým věcem, nečekaným příležitostem i směrům. Pavlína Louženská je mentorka startupů, trendforecasterka a zakladatelka Holek z marketingu, která inspiruje tisíce lidí v Česku i ve světě. S Ivanou Šedivou si povídá o budoucnosti, vzdělávání, kariéře i nejistotě dnešní doby. Jak si udržet náskok na trhu práce? Proč už to dávno nejsou jen hard skills? A co se ti může stát, když vystoupíš z řady a napíšeš někomu obyčejné „čau“?
Epizoda plná energie, zkušeností i upřímných momentů, které tě možná donutí se zastavit a zamyslet.
Kde vidíš svou budoucnost právě ty?
Poslechni si na Spotify, na Youtube nebo na dalších streamovacích platformách.
.png)
Pavlíno, dá se v rychle se měnícím světě technologií a AI vůbec odhadnout, kam směřujeme? A jak se má žena vzdělávat, pokud chce uspět?
Dnes už víme, že firmy s různorodými týmy, napříč genderem, věkem i stylem myšlení, mají až o 170 % větší šanci inovovat. Právě tahle různorodost nám pomáhá dívat se dopředu a reagovat na svět, který se mění rychleji než kdy dřív. AI je toho důkazem. Počet zmínek o umělé inteligenci v pracovních inzerátech vzrostl meziročně o 300 %. A nejde jen o programátory. Roste poptávka po lidech, kteří umí AI pochopit, vysvětlit a pomoci ji zavádět do firem. A to je obrovská příležitost. Nemusíš měnit obor, stačí vědět, jak technologie využít v tom, co už děláš.
Druhou zásadní věcí je vzdělávání. V rychle se měnícím světě je to jediný způsob, jak si udržet relevanci. Už dávno neplatí, že vzdělání končí diplomem. Podle OECD se za poslední rok vzdělávalo jen 12 % dospělých. To znamená, že i malý krok tě posune výrazně dopředu. Stačí si vytvořit návyk, třeba pár minut denně s chytrým newsletterem, a budeš mít náskok před většinou lidí na pracovním trhu.
Jaké jsou tvoje oblíbené způsoby vzdělávání?
Já jsem strašná houba. Pořád něco čtu, sleduju, vstřebávám. Je to moje práce, mít přehled a psát o tom. Čtení mi pomáhá díky fotografické paměti všechno ukládat a psaní je pro mě způsob, jak si srovnat myšlenky. Psala bych i kdyby mě četlo jen pár lidí, protože psaní je pro mě způsob uvažování. Inspirovali mě v tom kluci z Basecamp, 37 Signals. Podle nich by měl umět psát každý, kdo vede lidi nebo chce věci posouvat. Psaní totiž učí jasnosti v myšlení a vyjadřování. A i když dnes můžeš vygenerovat článek na jedno kliknutí, to není pointa. Jde o proces, kterým se při psaní učíš. A právě to bude podle mě jednou z nejdůležitějších dovedností budoucnosti.
Kdybys dnes končila střední, co bys šla studovat? Co ti dává smysl, s ohledem na budoucnost, technologie a společnost?
Řeknu to naplno. Podle mě dneska vůbec nezáleží na tom, co jdeš studovat. Statistiky ze Stanfordu ukazují, že během života změníš kariéru pětkrát až sedmkrát, a do roku 2035 se tohle číslo může klidně zdvojnásobit. Taky víme, že 65 % dnešních dětí bude jednou dělat práci, kterou ještě neumíme ani pojmenovat. Takže dávat rady ve stylu „běž na tuhle školu, protože s tím se uživíš“ prostě nedává smysl.
Co bych od studia čekala já? Aby mě to bavilo, nadchlo, vtáhlo a zároveň mi to pomohlo vybudovat síť kontaktů, ke které se budu moct vracet. Právě kvůli networku míří lidi na školy jako Stanford nebo HBS.
A pak věřím na sílu niche. Dneska si lidi dokážou postavit úspěšný byznys na věcech, které by ještě před pár lety působily úplně absurdně. Znám holku, která vydělává miliony na výrobě paruk pro cosplay. Jiná učí Excel na TikToku a postavila si na tom impérium.
Doba už neudává jeden směr ani trend. Neexistuje „správný“ typ džínů, existují různé společenské bubliny, subkultury. A ty si můžeš vybrat, ve které chceš žít, a tam být úspěšná. A to je na tom všem vlastně krásné.
Když se chceš v něčem posunout, jak na to jdeš? Děláš kurzy, přihlásíš se na školu, nebo máš jiný způsob, jak se dál vzdělávat?
Já se učím v různých levelech. Když potřebuju rychle pochopit nové téma, nejdřív načítám všechno dostupné: studie, články, odborné zdroje. Ale zásadní je pro mě taky rozhovor s experty. Nechodím za nimi s otázkou „vysvětli mi to“, ale s hypotézou, nad kterou se můžeme bavit. Díky tomu se dostaneme rovnou k podstatě.
Když třeba připravuju trend report, obracím se na lidi z mého networku, odborníky z Oxfordu, policy makers z DC, lidi z praxe. Ptám se jich, co je podle nich to největší, co se v jejich oboru blíží. A podobně fungujeme i v pracovní skupině trend forecasterů, kde sdílíme své postřehy z různých koutů světa. Je to pro mě kombinace hlubokého průzkumu, rozhovorů a následného psaní, ve kterém si to celé utřídím a rozvíjím dál.
Jak se k takovým lidem dostáváš? Pro spoustu lidí to zní nedosažitelně, jen tak si psát s někým z Oxfordu…
Moje máma měla jednu větu, kterou říkala celé moje dětství: „Líná huba holý neštěstí”. Takže já hodně často jednoduše napíšu lidem a říkám „čau”.
Kdykoli jedu do zahraničí nebo do jiného města, napíšu veřejně: „Čau, nechcete se potkat?“ nebo cíleně oslovím někoho, kdo mě zajímá. A díky tomu potkávám spoustu skvělých lidí. Pomáhá mi i to, že ročně proškolím kolem tří tisíc lidí. Ten network se přirozeně nabaluje a propojuje. Všechno je to o kontaktech. Proto vždycky říkám: nauč se networkovat, budovat vztahy, propojovat světy.
S kamarádkou Kájou pořádáme pub quizy, kde se potkají programátoři s umělci nebo lidé z AI s těmi, co pracují rukama. Propojování různých oborů je pro mě klíčové. Právě v rozdílnosti totiž často vznikají ty nejlepší nápady. A to je i moje přidaná hodnota při mentorování. Ne, že znám všechny frameworky, ale že potkávám stovky lidí a vím, co komu fungovalo. Tyhle paralely pak předávám dál. A v tom vidím smysl.
[...]
Poslechni si pokračování na Spotify, na Youtube nebo na dalších streamovacích platformách.
„My ženy jsme technologickou revolucí o dost víc ohrožené. 79 % prací, které jsou dneska senzitivní vůči automatizaci, drží ženy, oproti 58 %, co drží muži.“
„Ve technologiích je pořád málo žen a to znamená spoustu příležitostí. Zároveň se mění způsob, jakým firmy nabírají. Místo životopisů víc řeší konkrétní dovednosti. Takže i když jsi třeba vystudovala germanistiku, můžeš se prosadit díky tomu, co ses naučila. Ať už jde o analytické myšlení, nebo práci s technologiemi.“
„S čím pořád ještě jako holky musíme hnout je, že my, jako ženy, strávíme týdně třináct hodin na neplacených pracích, což je osm týdnů ročně. To znamená, že jeden ze způsobů, jak můžeš zapracovat na svojí kariéře je, že si o dost líp rozdělíš tyhle práce se svým manželem.“
