Jana Šebelová: Moje cesta k IT

V zářijovém vydání Tvoříme příběhy se seznámíš s Jančou, jejíž cesta do IT vedla přes různé asistentské pozice. Jana si prošla různými kurzy a nakonec získala vysněnou práci jako testerka.

Pracuji už přes rok v SolarWinds, mezinárodním technologickém gigantovi s více než třemi tisíci zaměstnanci a miliardovými obraty. Prostě společnosti, ve které jsem si myslela, že nikdy v životě pracovat nebudu. Protože co bych tam taky se svými znalostmi a schopnostmi dělala, že. Ale přesto jsem tu a takhle nějak se to stalo.

Proč být ajťačka?

Vysokou školu jsem si vybrala podle toho, co mě bavilo. Tak jsem úspěšně a ráda vystudovala obor Teorie interaktivních médií na Masarykově univerzitě v Brně. Že nabídek v tomto oboru nebylo, asi není žádné překvapení. Takže jsem se postupně stala asistentkami různého druhu. Práce to byla zábavná – kreativní, různorodá, rozvíjející, člověk se musel stále něco učit. A taky náročná. Stejně tak jako jsem musela zvládnout zorganizovat celodenní školení, tak jsem se musela orientovat v pravidlech pracovních cest či pracovních smluv a dohlížet na ně. 

Shodou okolností jsem vždy pracovala v IT firmách, i když ne na IT pozici. Mohla jsem tak trochu nakouknout do toho, co ti velcí „ajťáci“ dělají. Překvapivě to vůbec nebyly nezajímavé věci. A nezněly jako mandarínská čínština. Navíc nešlo přehlédnout ten fakt, že zatímco já jako asistentka jsem musela do práce přicházet a odcházet dle potřeby firmy (tu připravit před osmou něco na meeting, tam skočit po práci na poštu), moji kolegové přicházeli a odcházeli dle toho, jak se jim ráno podařilo vstát z postele. Když na ně přišla rýmička, vzali si home office nebo sick day, já jsem si mohla vzít leda tak dovolenou. Zatímco oni řešili dilema, jestli jet na dovolenou do Bangkoku nebo na Phuket, já jsem přemýšlela, jestli jsou nové džínsy za litra zbytečná rozmařilost.

Zákonitě přišla otázka – v čem jsem tak horší/hloupější, že bych nemohla pracovat v IT a zasloužit si stejné benefity, stejný plat? Jenom protože jsem nevystudovala informatiku? Tak to zkusím napravit. Se svým odvážným plánem jsem se svěřila příteli, mimochodem rovněž ajťákovi. Jaké překvapení bylo, když mi řekl, že zrovna připravuje na fakultě učebnu pro výuku jednoho z prvních kurzů Czechitas. A tak jsem nastoupila ke svému prvnímu kurzu programování. Byla to Java s Kamilem Ševečkem.

Jak na to?

První kurz byl neskutečně těžký, absolutně jsem nevěděla, že každá závorka, tečka, vykřičník má svůj význam a jejich vynechání či posunutí znamená v kódu katastrofu. Kam napsat novou proměnou? A proč do Int nemůžu přiřadit slovo „test“? A jak vyřešit všechny ty errory? Překážka za překážkou. To se nedá zvládnout. Jenomže lektor byl skvělý, donekonečna a srozumitelně nám vysvětloval všechny základy. Znovu a znovu. Dokud jsem nepochopila. 

Po jednom kurzu bylo jasné, že jsem teprve na začátku, a tak přišly další: JavaScript, SQL, HTML... Ani to samozřejmě nestačilo. Bylo potřeba dělat úkoly, vlastní projekty, prostě nabité znalosti zkoušet používat v praxi. Zase přišly překážky. Zase to nešlo. Problémy byly nejen s nefungující aplikací, ale i s tím, jak financovat moje „druhé“ studium, kvůli kterému jsem si dala na čas „pracovní pauzu“.  Ale zase se objevil někdo, kdo obětavě a trpělivě pomáhal – tentokrát velké dík mému příteli Ondrovi. A pak to přišlo, dokázala jsem si napsat webovou aplikaci na spouštění windows příkazů, androidí aplikaci posílající notifikace v daný čas...

Pracuju v IT

Potom přišlo první IT zaměstnaní. Šlo to rychle, první pohovor, první úspěch. Jednalo se o manuální testování mobilních aplikací. A znovu, první týdny byly neskutečně těžké. Co to znamená build? Jak se podívám na správnou verzi testované aplikace? Jak si vytvořím testerský účet? Problém za problémem. Ale kolegové pomohli. A pak už to šlo samo, nainstalovat správný build aplikace, provést testovací platby, správně zareportovat bug, nebyl žádný problém.

Později mi bývalá kolegyně napsala, jestli se nechci přidat k nim do SolarWinds. Wau, to by byla změna, k manuálnímu testování by přibyla i automatizace, síťování... Zkusila jsem to a ono to vyšlo. Nejen první týdny, ale celé první měsíce byly neskutečně těžké. Absolutně jsem nevěděla. Jak funguje jejich produkt? Jak použít tool na sledování sítě? Jak se podívat na změny, které developeři udělali v kódu? Jak se v nich vyznat? Jenomže kolegové byli úžasní, donekonečna a srozumitelně mi vysvětlovali vše, co bylo třeba. Dokud jsem nepochopila. A tak už vím, jak přidat zařízení v síti k jeho sledování, kouknout do logů, jestli vše funguje správně. Umím si najít v automatizaci nestabilní test a investigovat, v čem je problém. Dělám drobné úpravy v kódu a pushuju je do firemního repozitáře. 

Nic není nemožné

Ok, jasně, ne všechno je tak růžové, jak píšu. Ne všichni kolegové jsou takoví, jak popisuji, ne všichni rádi vysvětlují, nebo se zabývají takovými basic věcmi, či vůbec rádi komunikují. Ale moje zkušenost mi říká, že vždycky se najde aspoň jeden, který vám rád poradí. Ne všechny problémy, na které narazíte, se podaří vyřešit dle vašich nejlepších představ. Ale prostě je fakt, že v IT nikdy nebudete vědět všechno a stále a stále se budete muset učit nové věci, zjišťovat, hledat, ptát se kolegů – dokud se to prostě nepodaří vyřešit. A tak jestli vám na začátku připadalo nemožné, umět si například naprogramovat vlastní android apku, a teď už máte v telefonu vlastní nákupní seznam, který vás stál hodiny a hodiny hledání, omylů, přepisování a vylepšování, věřte, že můžete pracovat kdekoliv v IT. Protože tohle je přesně to, co pro tuto práci potřebujete. 

- Jana Šebelová


A co ty? Vzděláváš se a zvažuješ změnu kariéry směrem do IT? Neváhej a ozvi se naší HR spojce Pavle!

Pavla Wittner
Career Development & Partnerships Coordinator

pavla.koprivova@czechitas.cz    


Kdo pro tebe napsal tento příběh?
Kateřina Blatná
Marketing Volunteer & Lecturer