Díky Letní škole jsem si vybrala životní směr, říká ambasadorka Czechitas Věrka

Představujeme ambasadorky Czechitas, Alenu, Báru a Věrku, které budou pomáhat naší organizaci s popularizací IT mezi mladými.

Jsou tři a s každou z nich se pojí unikátní příběh, jak se k informačním technologiím dostala a jak s nimi pokračuje.

Jak jste se setkaly s Czechitas? Co dnes děláte?

Bára: K Czechitas jsem se dostala přes Letní školu IT. V té době jsem studovala „stavárnu“ a sama jsem si říkala co dál, tak mě napadlo, že by bylo fajn programovat. Následně jsem se přihlásila na Unicorn Vysokou školu, a dokonce už jsem i získala práci jako programátorka.

Alena: Můj příběh je odstrašující. Začala jsem také na Letní škole a tehdy mě to hrozně nadchlo. Už předtím jsem koketovala s programováním, ale jen na té úrovni, že jsem zkopírovala kód z youtube videa, nějak to seskládala dohromady a ono to takzvaně pojede. Většinou to jelo, ale až Letní škola mi otevřela oči a zjistila jsem, že ten kód se dá i vymyslet.

Letos jsem po půl roce ukončila studium na Masarykově univerzitě. Tím nechci říkat, že je tam studium špatné, právě naopak, ale já jsem zjistila, že mi tam chybí ta druhá část, ta kde se více pracuje s lidmi. Proto chci jít příští rok studovat někam, kde bude větší důraz na management a ideálně ještě provázaný s technologiemi nebo učitelstvím IT. Protože s Czechitas jsem zjistila, že mě hrozně baví práce s lidmi a předávání znalostí. Takže bych chtěla jít na ČVUT a studovat ekonomiku a management ve spojení s technologiemi.

Věrka: Já jsem skončila všeobecné gymnázium a dostala jsem se na přírodní vědy a biomedicínu, kterou dnes studuji. O prázdninách jsem se přihlásila na Letní školu, ačkoli mě IT nikdy nezajímalo a nikdy mi nešlo. Byl to z mého pohledu dost klučičí obor, Letní škola mi ale otevřela oči. Úplně mě uchvátila a svět IT se mi otevřel. Nejvíc mě zaujal Štěpán Bechyňský, který vyučoval Arduino. Líbí se mi totiž to spojení s hardwarem, kdy mám nějakou krabičku, a tu zapojuji. Dnes působím na Letních školách jako koučka a pomáhám ostatním holkám.

Proč jste se přihlásily na Letní školu?

Věrka: Od kamaráda jsem se dozvěděla od Czechitas. Chtěla jsem se naučit něco nového. Váhala jsem, kam směřovat dál – jestli jen na přírodní vědy, nebo je propojit i s technologiemi.

Bára: Na mě vyskočila reklama Czechitas na internetu. Říkala jsem si, že bych to chtěla vyzkoušet. Pamatuju si, že jsem tehdy čekala na tátu někde na parkovišti a tam jsem se rozhodla se přihlásit.

Alena: Já jsem to měla podobně jako Barča. Viděla jsem reklamu na Facebooku a přišlo mi to jako skvělá věc, co se musí zkusit.

Co vás na té Letní škole nejvíc bavilo?

Alena: Mě se tam líbilo úplně všechno. To, jak byli všichni nadšení. Ona totiž holka, která dělá IT si přijde trochu jako „E.T.“. Bavilo mě i to propojení s kouči, kteří nám dávali další práci a inspiraci ve zdrojích, takže já jsem z toho žila ještě dalšího půl roku. Bylo toho hrozně moc a od každého tématu tam bylo trošku. Třeba jsem zjistila, že nemám vlohy na grafiku, která mě mimochodem hrozně bavila. Ale abych to zakončila. Jediné, co mi na Letní škole vadilo, bylo to, že nebyla delší.

Věrka: Já jsem přijela na kurz a reálně jsem o IT nevěděla nic. Takže se mi hrozně moc líbila ta myšlenka, že žádná otázka není hloupá. Není špatné se ptát a nemusíme se za to stydět. Stojí to za to vyzkoušet. Samozřejmě i atmosféra byla úžasná. Nadšení a to všechno okolo. Já na to dodneška vzpomínám, a dokonce i dneska závidím těm účastnicím, že si to mohou vyzkoušet.

Bára: Mě bavila ta bezpečná atmosféra. Někdy si člověk připadá před klukama hloupě, a to na Letní škole neexistuje.

Přihlásily jste se po Letní škole na IT vysokou?

Věrka: Já jsem se přihlásila na Technickou univerzitu v Liberci, což není IT škola, ale biomedicína. Je to něco mezi IT a zdravotnictvím. Zde se učíme, jak vyrábět a navrhovat lékařské přístroje. Takže IT je tu obsaženo z velké části, ale je tam třeba i elektrotechnika. V mnohých předmětech mi znalosti z Letní školy pomohly.

Bára: Ano, já na Unicornu studuji front-end a back-end vývoj. Navíc tam máme i předměty, jako projektový management a obor je hodně propojený i s dalšími oblastmi. K tomu jsem na konci třetího semestru získala práci jako vývojářka aplikací. Jsem ve zkušebním období, kde dělám na front-endu v jazyce CSS.

Aleno, ty ses přihlásila do talentového programu od Samsungu. Jaké to bylo?

Alena: Přihlásila jsem se do Samsung Future Skills, což je desetiměsíční seberozvojový program, kam vybrali zhruba deset lidí. Právě tam jsem se dozvěděla o projektovém řízení, kde jsem zjistila, že v IT se dají dělat i jiné obory než jen čisté programování. Takže mi to ukázalo i druhou stránku, které jsem se věnovala více. I když bez základu od Czechitas bych se tam pravděpodobně nedostala. Dostali jsme rozpočet na sebevzdělávání a zároveň jsem dělala i datovou analytiku v rámci kurzů Coursera od Googlu. Na tom kurzu bylo hrozně moc zajímavých lidí, kteří se pohybují ve velkých IT firmách. Navíc náš projekt na podporu Erasmu vyhrál závěrečnou soutěž. Takže jsem si sáhla i na reálný projekt, který může spoustě studentů pomoci. Projektové řízení je směr, kterému se chci dál věnovat, ale zároveň nechci úplně opustit tu technologickou část, a proto jsem si dala přihlášku na již zmíněnou ČVUT, kde by se mohly oba obory dobře kombinovat.

Co pro vás bude znamenat činnost ambasadorky Czechitas?

Alena: Podle mě to bude především o předávání zkušeností dál. Ukázat jiným studentkám, že jsme všichni jenom lidi. Já mám spoustu kamarádek, které si prošly Letní školou, ale třeba nebudou dělat IT, jen mají ty základy, které se jim dál hodí. Holky díky nám uvidí, že není potřeba se bát, ale může jim to otevřít úplně nový obzor.

Věrka: Ambasadorství je teprve na začátku. Cílem je jít příkladem. Ukázat, že byť jsem se IT bála, tak jsem sebrala odvahu a díky tomu jsem si vybrala technickou školu. Pomohlo mi to v bakalářské práci. Rozjíždím diplomku. Chci ukázat, že jsou úspěchy i neúspěchy, ale je potřeba jít dál, jít si tu svojí vlastní cestou. Jestli tomu pomůže IT, které je na vzestupu, tak si myslím, že je dobré mít o něm nějaké povědomí.

Bára: Jsme teprve v přípravách. Jednak je v plánu chodit na střední školy. Rozšiřovat tu zkušenost i mezi vrstevníky. Chceme dát příležitost vědět. Jakou formou, to teprve uvidíme.

Alena: Já jsem potkala Věrku na Letní škole, kde jsem dělala „buddyho“. Věrka jela rok po mně, ale už tehdy mi přišla jako ambasador. Pro mě je jako mentor. Ona přesně měla tu tendenci předat svoji zkušenost. Bylo vidět, jak moc je přede mnou, a to je přesně ten typ člověka, který má dělat ambasadora.

Setkaly jste se s nějakými předsudky od okolí?

Bára: Já jsem měla podporu od táty. Mamka se s tím musela chvilku srovnávat. Překvapila jsem prarodiče, protože oni tolik IT nerozumí a je to pro ně šok, protože oni technologie nepoužívají. Občas mi tak řeknou, že bych se mohla živit něčím normálním.

Alena: Rodiče s tím byli úplně v pohodě. Ve škole bylo dobře vidět, že když se volí semináře, tak na IT jde většina kluků a já jsem tam byla ještě s kamarádkou, která chtěla na architekturu jediná, co měla zájem o ten obor. Mám podobnou zkušenost i z USA, kde jsem chtěla dělat herní vývojářství. V té skupině bylo třicet kluků a žádná holka. Tam jsem si opravdu jako „E.T.“ připadala. Na druhou stranu od doby, co už v tom oboru jsem, jsem se s ničím negativním nepotkala, spíš naopak. Všichni ti kluci se mi snažili spíš pomáhat. Já mám ráda, když se s nimi už pak dokážu bavit na jejich úrovni a kluky tím překvapím. Je to i výhoda, protože je nás (holek) v oboru málo.

Věrka: Neměla jsem takový pocit. Rodiče mě podporovali, i když oba dělají úplně jiný obor. Jen pro některé starší lidi je to obtížně pochopitelné. Setkala jsem se jen s divnou reakcí na střední mezi klukama. Ale to člověk může hodit za hlavu.

Co vám ta dovednost a znalost technologií dala do života?

Věrka: Já jsem si díky tomu vybrala životní směr – biomedicínu. Takže to je jedno z velkých životních rozhodnutí, které mě bude dál provázet. Každopádně mi to dalo i rozhled a zajímám se díky tomu o věci, které bych neřešila. Zajímám se o hesla, zabezpečení, kam se odesílají informace z mého chatu a podobně. Takové věci, které člověk neřeší, ale měl by se o ně zajímat.

Bára: Mně IT ukázalo, že si můžu dohledávat informace, které potřebuji. Že neexistuje pouze jedna cesta, a já si tu svou můžu dohledat. Dalo mi to i odvahu věci zkoušet a hledat podle sebe a nečekat, až mi je někdo řekne.

Alena: Netuším, kde bych byla bez IT. Zároveň si uvědomuju, že jak je v dnešní společnosti všude, má to ten efekt, že se tím nenechám jen ovlivňovat. ​​Mám možnost si tvořit budoucnost a mít v tom přehled. To je to nejvíc, co mi IT dalo.

Přihlas se i ty!

Kdo pro tebe napsal tento příběh?
Jan Schönbauer
Media Relations Specialist

Czechitas Podcast

Příběhy, které vytvářejí ženy v IT - protože IT je budoucnost. I tvoje!