Smysluplný dárek pod stromeček? Daruj vstupenku do světa IT.
Dárkové poukazy

Jan Klusoň (Welcome to the Jungle): Budoucnost práce se mění právě teď

#
min

Jak umělá inteligence mění svět práce? Honza Klusoň z Welcome to the Jungle diskutuje o tom, které činnosti AI pravděpodobně nahradí a jak se připravit na nové výzvy na trhu práce.

Jak umělá inteligence mění svět práce? Honza Klusoň z Welcome to the Jungle diskutuje o tom, které činnosti AI pravděpodobně nahradí a jak se připravit na nové výzvy na trhu práce. Dozvíte se také, jak AI může pomoci zvýšit efektivitu a produktivitu.

Ve Welcome to the Jungle jste nedávno vydali Trendbook, který se budoucnosti práce věnuje...

V letošním roce jsme se zaměřili na pět pod nás zajímavých trendů, kam se svět práce ubírá, a to na klasický AI,  multimanagement, dále na tzv. sendvičovou generaci, udržitelnost a v neposlední řadě platovou transparentnost.


Částečně se věnujete i kořenům toho, jak teď vypadá práce. A tu do značné míry ovlivnil COVID. Jak změnil práci obecně? 

Změnilo se toho hodně. Před covidem chtěli lidi flexibilitu, home office a podobné věci, které se po covidu staly absolutním standardem. Teď lidem chybí jiné, nové věci. Protože během covidu např. často zažívali pocit izolace, když byli sami doma, neměli u sebe partnery, rodinu a z práce dostali jednou za čas nějaký e-mail, to bylo celý. Takže v dnešní době lidem hodně záleží na vztazích na pracovišti. Aby si rozuměli s nadřízeným, s kolegy, aby se s nimi mohli potkávat. Druhou věc, kterou si lidi uvědomili během pandemie, je, že ta práce už není to nejhlavnější v jejich životě. Vlastně je to taková pomíjivější věc v rámci tohoto světa. Takže se začalo víc přemýšlet o udržitelné práci.

A z hlediska nějaké firemní kultury, změnil covid i to, jak dneska firmy koncipují své kanceláře? Dříve to byly ty velké open space, kde vlastně každej přišel na těch 8 hodin. Dneska každej zase vyžaduje tu flexibilitu, být doma, znamená to méně prostoru pro kanceláře?

Neřekl bych, že by se pracovní prostředí vyloženě zmenšilo, ale proměnilo se. Už to není o tom, že tam každej potřebuje mít svůj stůl, za kterým bude sedět, ale kanceláře jsou místo na potkávání se s lidmi. Potkávání se s klienty, potkávání se s týmem. Takže přibylo více zasedaček, přibyly takové ty chillouty, kuchyňky, takový to místo, kde se lidi můžou potkávat, bavit mezi sebou. Takový to, že budou sedět u pracovního stolu, dělat si tu hlubokou práci, to můžou z domova, na dálku. Ale potkat se s kolegy a budovat ty vztahy, budovat tu firemní kulturu, to prostě jinak nahradit nejde.

A jaký je aktuální trend z hlediska toho, jak mají lidé chodit do práce? Co sleduješ u korporací nebo velkých firem? Co požadují po zaměstnancích?

Jak jsem říkal, před covidem bylo home office výjimečný, po covidu je to standard. Ale firemní kultury jsou takový živoucí organismus a každá firma je trochu jiná, potřebuje jiné fungování. Někteří mají ve firmě zakořeněný mít nějakou zodpovědnost, takový ten ownership za svoje projekty. Tam si můžou dovolit větší flexibilitu. Někde potřebují zase větší drill, tam potřebují třeba víc lidí do kanceláře. Osobně vidím budoucnost v tom, a to vidíme, že požadují mladí lidé na trhu práce víc a víc, aby zůstala flexibilita. Že chtějí chodit do kanceláře, chtějí se potkávat s kolegy, ale chtějí mít i dny, kdy se můžou zavřít v klidu doma. Takže by to měla být taková ta hybridní práce, mix mezi remotem a kanceláří.

Manažerská pozice je od covidu mnohem náročnější. Dřív byl ten střední management jenom, když to přeženu, takový poslíček mezi vysokým managementem a zbytkem firmy. Člověk, který hlídal výsledky, aby tam bylo doručeno to, co má být, na čas. Teď se střední management posouvá, najednou má těch rolí mnohem víc. Nejednou musí být pro lidi ve svém týmu psychologem, koučem, rozvojovým manažerem, a ke každému přistupovat individuálně.

Když jsem dělal rozhovor s jednou ředitelkou investiční firmy, tak mi říkala, že největší význam má právě kuchyňka z hlediska toho, že se tam potkávají lidé napříč odděleními a často je napadne nějaký nápad na to, co udělat lépe. Jak je podle tebe důležitá role kuchyňky dneska a jak bude důležitá do budoucna, protože máme tu tendenci k tomu se od sebe spíš oddalovat, než přibližovat?

To bych mohl jedině podepsat s tou kuchyňkou. Je to hodně na té roli manažerů, aby tu cestu týmů k sobě zase hledali, aby se ty lidi potkávali, ale je to přesně tak, protože když člověk má nějaký pracovní online call, tak většinou tam zazní jenom ahoj, jak se máš, a pojďme se pustit do práce. Člověk to okamžitě na konci vypne a hotovo. A nebudujou se ty vztahy právě jako hele, jak se má rodina, co novýho, nebo mě tady napadl nějaký nápad, protože to jako se nehodí tam do tý pracovní agendy, která je tam nasáčkovaná celá, tak jako v tu chvilku nebudu nahazovat nějaký jenom nápady bokem, co mě někde napadlo, ale v tý kuchyňce u toho oběda nebo kdekoliv takhle si to lidi jako dovolí, že jako hele, měl jsem nějaký nápad, co si tady o tom myslíš? Tyjo, to je dobrý. A když někdo řekne, že to byl zajímavý nápad, tak potom už na tom dalším Zoom meetingu to klidně vytáhne před tím týmem. Ale jako bez těch vztahů, bez tady tý debaty, bez tý komunikace bokem jsou ty meetingy okleštěný na tu běžnou agendu a jen těžko se rozvíjí někam za to.

Máš pocit, že se mění role středního managementu, že tam možná chybí ten osobní kontakt?

Mění se extrémně. Manažerská pozice je od covidu mnohem náročnější. Dřív byl ten střední management jenom, když to přeženu, takový poslíček mezi vysokým managementem a zbytkem firmy. Člověk, který hlídal výsledky, aby tam bylo doručeno to, co má být, na čas. Teď se střední management posouvá, najednou má těch rolí mnohem víc. Nejednou musí být pro lidi ve svém týmu psychologem, koučem, rozvojovým manažerem, a ke každému přistupovat ještě individuálně, protože během covidu se spousta věcí změnila a každej tu situaci vnímá jinak, každej je jinak produktivní, někomu vyhovuje být víc doma, někomu víc v kanceláři. Manažer k tomu musí přistupovat tak, aby našel balanc mezi všemi, aby všechno fungovalo. Takže ta role středního managementu je mnohem náročnější, a popravě řečeno spousta lidí už bere, že být manažerem pro ně není tak atraktivní, jak to bylo dřív.

A mladí lidé uvažují spíše o horizontální nebo vertikální kariéře? Máme juniorní programátorku, ze které se stane seniorní, a chce postupovat nějak dál, ale nechce dělat psychologa pro svůj tým.

Je to tak, že spousta mladých lidí má problém s tím, že nechce být manažerem z toho důvodu, že je to zbytečně náročný. Ty benefity, který za to člověk dostane, za tu náročnost té práce, se jim nevyplatí. Mladí lidi v dnešní době se tolik neženou za kariérou, prestižní pozicí, extrémně vysokými mzdami, ale spíš chtějí tzv. udržitelnou práci. Chtějí, aby je to nevyždímalo, vnímají, že primární je pro ně zdraví, kvalita života. Chci být v životě šťastnej, nechci se prostě sedřít a být manažerem, který sice může jezdit v nějakém luxusním autě, má hodně peněz, ale vlastně to je celý jeho život. Já osobně si myslím, že ty firmy by měly hledat další možnosti, protože jak typicky říkáš, je kvalitní programátorka, která se začíná rozvíjet, nikdo ve firmě nekóduje lépe a rychleji jak ona, má dobrý nápady a tak dále. A firma řekne OK, chceš si vydělávat víc, tak jediný posun je být manažerkou. A najednou jim chybí ten nejlepší kodér v týmu a mají tam najednou špatnýho manažera. Z mýho pohledu je to extrémní chyba a děje se to často, děje se to hodně na obchodních pozicích, ale i v IT.

Co budou vyžadovat firmy do budoucna? Renezanční lidi, který toho umí víc, anebo extrémní specialisty?

Pořád si myslím, že firmy budou potřebovat ty i ty. Není to o tom, že by jedna z těch kategorií absolutně vyhynula. Na druhou stranu si myslím, že do budoucna s nástupem moderních technologií, jako je umělá inteligence a podobně, bude snadnější v určitých oblastech nahradit ty hluboké speciality a bude větší poptávka po softových dovednostech.

Ty jsi zmínil AI, existují studie, který říkají: práce ubyde, protože ji nahradí umělá inteligence, a jiné studie říkají: práce přibyde. Jak to vidíJá tady to říkám už taky další dobu, aby se lidi uklidnili. Ty titulky v novinách, AI nám sebere práci a tak, to se nestane. AI ti nesebere práci, ale lidi, kteří ovládají AI, ti seberou tu práci. Protože to bude nástroj. Jako vznikly excelové tabulky pro účetní, tak to nebylo o tom, že by najednou účetní neměli práci, ale že se jim ta práce zjednodušila. Pořád je těžký sehnat dobrýho účetního. Takže AI je nástroj. A firmy by se tomu neměly bránit, protože některý firmy například u pohovorů zakazují používat AI, protože by to byl podvod. Já vždycky firmám říkám, hele, to je jako kdybyste účetnímu u pohovorů zakazovali používat Excel nebo kalkulačku nebo cokoliv jinýho. Pokud mi ten člověk na pohovoru udělá skvělou věc s AI, tak pravděpodobně on takový skvělý věci dokáže dělat i potom, když bude pro mě pracovat. Tak proč by se mu ten nástroj měl brát a měl by se zase vracet o krok zpátky? Z mýho pohledu to tu práci usnadní, zbaví repetitivních úkonů. Ale jo, pokud máš vyloženě takzvaný bullshit job, kde to nedává smysl a děláš repetitivní činnost pořád dokola, tak pravděpodobně AI nebo nějaká robotizace ti tu práci sebere. Ale do budoucna si myslím, že těch prací, těch možností se bude vznikat ještě mnohem víc a že se rozhodně nemáme čeho bát. Jenom ty práce budou zaměřeny jiným směrem.

Mají teda teď lidi věnovat hodně času do toho, aby se s AI naučili pracovat? Co mají udělat, aby jim neujel vlák

Nejsem extremista. Já zatím říkám – nepanikařte. Spousta CEO říká, tyjo, jak já mám využít AI u nás ve firmě, aby nám neujel vlák? Je tady umělá inteligence, nějak jí tam musím napasovat. Ale já jim vždycky říkám – nejdřív najdi ten problém, který potřebuješ řešit, a potom hledej, jestli to vyřeší AI. Určitě je to o tom, aby se lidi nepanikařili, ale taky aby se tomu neuzavírali. Aby začali hledat. Vyskoušeli ChatGPT, MidJourney. Ať se podívají v rámci svojí profese, vygooglí, jaký jsou možnosti v AI. Z mého pohledu budou prim hrát soft skills. Ale jak jsem říkal, pokud děláš repetitivní činnost stále do kola, tak budeš pravděpodobně jeden z prvních, kterýho AI nahradí - ty už se rozkoukávej někde dál, nebo se nauč s tím AI, protože když tě nahradí, stejně ho někdo bude muset obsluhovat.

AI typicky zvládne nahradit juniorní práci, tu repetitivní činnost. Ale jak člověka naučit rovnou k tomu, aby byl medior nebo senior, když nebude nikdy junior?

My vzděláváme ženy většinou na juniorní pozice. Myslíš si, že ty juniorní pozice z hlediska programování nebo z hlediska datový analytiky, vývoje webu jsou nějak negativně ovlivněné umělou inteligencí? Co by si případně holky měly doplnit nebo co bys jim doporučil z hlediska budoucnosti v rámci tohohle odvětví?

U tohoto si vždycky vzpomenu na jednoho svého známého, který učí programování na vysoké škole, a na konci semestru svým studentům říká: "OK, mám pro vás špatnou zprávu, protože všechno, co jste se tady naučili, už nebudete nikdy potřebovat.". Takže když mluvíme o těch juniorních, tak je pravděpodobný, že se tady spousta věcí nahradí, ale člověk musí znát ty základy. Typicky AI zvládne nahradit juniorní práci, tu repetitivní činnost. Ale jak člověka naučit rovnou k to, aby byl medior nebo senior, když nebude nikdy junior? Reálně v současnosti nemůže být člověk, který by přeskočil juniorní fázi a byl rovnou dál. Takže nemusí se toho nějak extrémně bát. Je důležitý, aby tady ty základní znalosti měli, ale aby chápali, že tu juniorní činnost přebere AI, a oni se budou muset rozvíjet právě v těch věcech, který to AI nenahradí, což jsou ty soft skills – práce v týmu, flexibilita, problem solving. Protože u AI stále vždycky záleží na kvalitě inputu. Takže i člověk s ním musí mět pracovat a musí umět řešit problémy.

Ty jsi poměrně velký vizionář. Pojďme si úplně na závěr zasnít: jak bude vypadat práce v roce 2050, tedy za nějakých 25 let?

Myslím, že práce bude stále dost. Ale že za těch pětavacet let přibudou pozice, které si teď nedokážeme ani představit. Myslím, že každý člověk bude mít svého AI parťáka, AI asistenta, AI kopilota, který ho bude provázet celým dnem v práci, ale i v osobním životem. Bude víc hlídat jeho zdraví, aby tam byla ta udržitelná práce, aby byl fit, aby se dobře cítil. Zároveň, aby mu pomohl usnadnit práci, zvýšil efektivitu. Do budoucna věřím, že bude čtyřdenní pracovní týden. Práce bude náročnější na myšlení, ale třeba ta repetitivní činnost odpadne. Někdy mají lidi určitou práci rádi kvůli těm repetitivním činnostem, vydechnou si, pročistí hlavu, baví je to. Když to zmizí a práce bude psychologicky náročnější, v tu chvíli ten čtyřdenní pracovní týden bude dávat smysl. Budeme mít víc času na rodinu, na koníčky, budeme dělat mega zajímavou práci, budeme mít toho parťáka, který nás celý den bude provázet. Neříkám, že tak bude vyhovat každému, ale reálně si myslím, že to AI bude protnuté naším životem a ne jenom každodenní činností, ale by se mohlo říct každohodinovou činností, každominutovou činností, prostě pořád, non-stop budeme napojeni na AI. 

Říká ředitel Welcome to the Jungle Honza Kusoň. Honzo, díky moc za rozhovor. 

Já díky. 

Naše posluchače a taky posluchačky zdravím a věřte, že IT je budoucnost, možná i ta vaše.

Celý příběh najdeš k poslechu zde: Spotify, Souncloud, YouTube.

Honzu Klusoně pro tebe vyzpovídal náš Honza Schönbauer.

Kdo pro tebe napsal tento příběh?
Anna Mrázová
Marketing Coordinator, Brno

Czechitas Podcast

Příběhy, které vytvářejí ženy v IT - protože IT je budoucnost. I tvoje!

Zůstaňme v kontaktu

Odebírej náš měsíční newsletter, ve kterém se seznámíš s IT, najdeš inspirativní příběhy, novinky z oboru, ale i pozvánky na konference. Čas od času ti dohodíme slevu na vstup, zajímavé pracovní příležitosti nebo tipy, kde se dál vzdělávat. Buď v obraze!

Odebírej Newsletter