Tvoříme příběhy

Jitka Šteffanová: Moje cesta k IT

Od nuly vědomostí ke koučování

Dnes pro tebe máme příběh naší Jíti. Jitka Šteffanová je naše koučka, potkat ji můžeš například na úvodu do programování, kde ti vždy a ráda podá pomocnou ruku, pokud se zasekneš u nějakého úkolu. Ačkoliv IT nikdy nestudovala a pustila se do něj teprve nedávno, všechno kolem programování ji chytlo natolik, že se rozhodla vše naučit a předávat své znalosti dál. Za to jí moc moc děkujeme. Pojď si přečíst její příběh o tom, jak se od nula IT vědomostí dostala až k výuce dalších ajťaček. 

21743861 1595881623777056 2635223718512535892 O

„Já a IT... Už jako malou holku mě fascinoval svět počítačů, ale tehdy to nebylo jako dnes. Na základní školu jsem totiž chodila ještě v období totality. Naštěstí byla naše škola pokroková a nabízela kroužek programování. Bohužel jsem do kroužku chodila jen pár měsíců, protože mi to pak zakázali. Programování je přece jenom pro kluky a k čemu by to holce bylo... Psal se rok 1987. Nedávno jsem našla sešit z tohoto kroužku. Na první straně jsem si tehdy napsala návod na „nahrávání programu basic“. Tedy jak z magnetofonového pásku nahrát program do počítače (tuším to byl tehdy nějaký IQ 151). Sešit má popsaných pár stran. Jsou tu vývojové diagramy, základní příkazy jazyka Basic apod.

Na střední jsem šla na ekonomku, kde mě považovali za divnou. Sedávala jsem totiž každé volné odpoledne v počítačové učebně, kde jsme mohli pracovat na počítačích 286. 

Probíhalo tak první osahání textových editorů a tabulek. Někdy ve 3. ročníku jsem přepisovala pro jednoho učitele učebnici z rukopisu do T602 (textový editor ještě v systému DOS). Po maturitě jsem se pak dostala na nástavbu zaměřenou na informatiku, takže konečně i programování v jazycích FoxPro a Pascal. Moc mě to bavilo, ale potřebovala jsem si začít vydělávat. Začala jsem tedy ještě při škole dělat pro jednu malou firmu účetnictví. 

13417008 1156240994407790 2440504482723016425 O

Ve 20 letech jsem odešla do Brna. Získala jsem práci v softwarové firmě a myslela jsem si, jak konečně využiji i to programování. Úplně to nedopadlo podle původních představ, ale práce mě bavila. Řešila jsem nejen prodej informačního systému, ale také jsem po telefonu radila, jak v systému pracovat. Byla jsem v kontaktu s účetními i se správci systému ve firmách. 

Následovalo těhotenství a odchod na mateřskou. Při rodičovských povinnostech jsem si dodělala vysokou školu na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity a začala jsem pro známé vytvářet jednoduché weby. Postupem času jsem si k programování přidala i grafiku a focení. V současnosti se profesně věnuji spíše webům, účetnictví a zpracování dat (hlavně v Excelu). 

Nicméně mám stále pocit, že „nikdy není pozdě naučit se něco nového“ a programování mi také chybělo.

Poslední tři roky se právě s Czechitas ke všemu postupně vracím. Přijde mi super celá komunita kolem této organizace. Za nejdůležitější považuji možnost se učit mezi sebou, mezi lidmi, kteří mají stejné zájmy. Připomnělo mi to školní léta, kdy jsme se se spolužáky naučili nejvíc od sebe navzájem. To mi pak dlouho chybělo. Hlavně to povídání nad kódem a zjišťování, jak určitý problém řeší ostatní. 

A proč chodím koučovat? Moc mě baví setkávání. Mám pocit, že díky koučování bych mohla inspirovat i více mých vrstevnic, které nemají odvahu začít po 40 s něčím novým. Taky bych byla ráda inspirací i mým dětem.

Co dál? Do budoucna bych ráda více programovala nebo se vrhla směrem k datové analýze. Ještě uvidím. Mám tři děti ve věku 15,12 a 6 let a mám pocit, že z pohledu kariéry mě ty nejzajímavější věci ještě čekají.“

- Jitka Šteffanová

Moc děkujeme Jítě za inspirativní příběh. A co ty? Chceš nakopnout svoji IT kariéru a hledáš pomocnou ruku? Neváhej a ozvi se naší Adéle.