Tvoříme příběhy

Lenka Hubáčková: Moje cesta k IT

Z muzea do IT světa

„Lenka nám sama aktivně napsala s tím, že jí hrozně láká IT kariéra, ale úplně neví, jak s ní začít. Přemýšlela, že nastoupí znova do školy a začne IT studovat. Sedla jsem si s ní, zjistila co umí a co ji baví a nastínila jí možnosti, na jaké kurzy u nás může chodit a jak se dál vzdělávat doma. Sama si málo věřila, ale byla natolik do tématu zapálená a šikovná, že jsem si slíbila, že Leni přece musíme najít práci snů. :) Shodou okolností jsem byla v kontaktu s několika firmami, které obdivovaly, o co se Czechitas snaží. Nakonec si Lenka mohla z firem vybírat a nastoupila do Ipexu, kteří podporují náš projekt Letní škola IT v Brně a uspořádali s námi kurzy v JavaScriptu. Mám z toho neskutečnou radost, protože Lenka byla technicky zdatná od začátku, jen od nás potřebovala pošťouchnout a slyšet, že to zvládne.“

- Monika Ptáčníková
Business & Career Development Director

Z muzea do IT světa

„Jako malá jsem si přála stát se ředitelkou ZOO nebo druhým Attenboroughem. Asi rok jsem v záchvatu okouzlení prvním Pentiem uvažovala i o informatice, ale postupem času došlo k návratu ke kořenům a já nastoupila na biologii.

Vystudovala jsem Systematickou zoologii a ekologii na MUNI, přičemž jsem se věnovala molekulární ekologii a hydrobiologii. Následoval doktorát a práce kurátora na částečný úvazek v muzeu. Tohle mohl být konec mého kariérního příběhu. Ale byl to jen začátek.

Z Muzea Do It Sveta

Na gymplu jsem se naučila základy HTML a CSS a splácala pár stránek. Začala jsem s iframy, pak přešla k tabulkám. Péhápko pro mě bylo high-end technologií, kterou jako amatér nikdy nemůžu pobrat, takže jsem si vystačila jen s HTML a CSS. Nic jiného jsem neznala. Některé z mých stránek nikdy nespatřily světlo světa, některé i chvíli plnily svou funkci. Zhruba před rokem jsem objevila Javascript a začala do něj přepisovat jeden ze svých webových „projektů“. Začalo mě to hodně bavit, práce v muzeu mě naopak úplně nenaplňovala. Přemýšlela jsem co dál a IT se jevilo jako super volba. Lákala mě možnost pořád se něco učit, řešit problémy, vytvářet něco, co má smysl a užitek. A pracovních nabídek byly na webu stovky. Malý háček byl v tom, že jsem vlastně nic neuměla.

V muzeu mi měla brzy končit smlouva. Rozhodla jsem se neprodloužit a dát si trochu prostoru na promyšlení, co se životem, a na samostudium zacílené na vstup do IT světa.

Lákaly mě především webové aplikace, takže Javascript a nějaký jeho framework.

Náhodně jsem narazila na Czechitas a kontaktovala je s prosbou, zda neví o nějakém dlouhodobějším kurzu JS. Po pár mailech jsem se sešla s Mončou u šálku kávy, přičemž závěrem našeho příjemného pokecu bylo to, že se mi Monča pokusí najít práci.

V duchu jsem si řekla, že se zbláznila a počítala jsem minimálně s půl rokem samostudia, než budu o něčem vůbec moct začít uvažovat. Ale dřív, než jsem vůbec stihla odejít z muzea, přišly dvě nabídky.

Prošla jsem pohovory a nakonec si ještě mohla vybírat. Neskutečný, doteď to moc nechápu a Monči přisuzuju magické schopnosti! :) Vybrala jsem si společnost Ipex, která se zaměřuje na chytrou firemní komunikaci. Hlavním tahákem pro mě byla možnost učit se React, framework Javascriptu, který má, myslím, budoucnost.

Teď v Ipexu pracuji tři čtvrtě roku. Píšu automatizované testy a pomáhám s vývojem (pracuji s HTML, CSS, JS, Reactem a testovacími frameworky). Ne vždy je to jednoduché, spoustě věcí nerozumím, spoustu věcí jsem se musela a ještě budu muset naučit, ale jsem moc ráda, že jsem dostala šanci! Czechitas i Ipexu tímto patří velký dík!

Na závěr vzkaz pro všechny, kdo se bojí, že nic neumí, nebo toho umí málo, nebo prostě z jiného důvodu nemají šanci si práci v IT najít: je to blbost.

V Ipexu jsem začala s automatizovanými testy v Robot frameworku. Že něco takového existuje, jsem se dozvěděla až při pohovoru. Svůj první, super-easy test, jsem psala snad celý den, z čehož na mě padla mírná frustrace a pochyby, jestli jsem neměla raději zůstat sedět za mikroskopem. To, že jsem nevěděla, jak funguje Git, a neuměla moc používat příkazovou řádku, mi na sebevědomí taky nepřidalo. Další den už jsem napsala testů několik a den ode dne se to zlepšovalo. Pořád v lecčems plavu a často mám pocit, že se nezlepšuji dostatečně rychle, ale všichni z vývojového týmu jsou hodní a trpěliví (nebo to minimálně zdatně předstírají), takže už z toho nemám až tak špatné svědomí jako ze začátku. Navíc dělám víceméně to, co mě baví, a jsem za to placená. Paráda.

Začala jsem psát vlastní aplikaci v Reactu (mimo pracovní náplň, jen tak pro radost). Sice má do best-practices hodně daleko, ale funguje. Super pocit. Prostě pokud váháte, jestli zkusit jiný obor, a máte pochyby o svých schopnostech, hoďte je za hlavu a jděte do toho! Jde to! :)“

- Lenka

Lenku jsme vzali do týmu díky jejímu zájmu a nadšení

„Zpočátku byl náš tým, složený pouze z mužského osazenstva, velmi nedůvěřivý a zdráhal se přijmout juniora a ještě k tomu holku. Vedení týmu se ale zájem a nadšení Lenky zamlouvalo natolik, že jsme se rozhodli zkusit ji zařadit do týmu. Lenka se svou pílí, pečlivostí, snahou a sebevzděláváním velmi rychle stala produktivním členem týmu. Primárně má na starosti psát automatizované testy, ale nyní zvládá i programming v JS/REACT a je v týmu velmi žádána. Našli jsme na Lence jen jednu chybu, zatím se nám ji nepodařilo úspěšně naklonovat. :)“

- Jiří Klofáč, ředitel vývoje, Ipex
Zaujal tě Lenčin příběh? Uvažuješ o změně zaměstnání a láká tě IT? Neváhej a ozvi se naší Monice!