Tvoříme příběhy

Adéla Větrovcová: Moje cesta k IT

Z kosmetičky testerkou

Když jsme před 2 lety potkaly Adélu, snila o práci grafičky v herním průmyslu. Nyní se dostala do jedné z největších českých firem v tomto oboru a má tak příležitost na sobě pracovat. V Czechitas si vyzkoušela plno kurzů, i těch intenzivních. Doufáme, že ji práce v IT bude i nadále bavit a že její příběh dokáže dodat odvahu a elán těm z vás, které váháte, zda se o kariéru v tomto oboru pokusit.
V článku je nastíněn Adélin pohled na svou vlastní cestu k IT i zkušenost společnosti, kde je v současné době zaměstnaná.

Hraju si celý život

„Bylo mi necelých 5 let, když jsem jakožto prudce hyperaktivní počin, přes týden létající po kroužcích, dostala na víkendové vyblbnutí svou první herní konzoli Sega. Kdo by tušil, že se z té nevinné zábavy se Super Mariem po boku vyvine závislost na mnoho let budoucích. Ve 13 jsem se zamilovala do Playstation a Tekken 3 jsem hrála tolik, že jsem si palce musela chladit o zeď (jen abych mohla ve hraní pokračovat) :).

Adela Vetrovcova

V té době už měla většina mých vrstevníků stolní počítač, pro mě však byl, coby multifunkční zařízení, stále velká neznámá. Čas plynul a já jsem začala chodit na střední školu – obor kosmetička. Na prvních hodinách počítačů jsem pochopila, jaké mám technologické delay.

Když jsem v 17 letech dostala se ségrou první notebook, moje pozornost se na něj dost upnula, totálně jsem propadla jeho kouzlu. Psaní deseti už jsem ovládala, coby na prstech ruky napočítal ;). A páni, internet a jeho neomezené informační možnosti. Kdo se ptá, ten se dozví… Já se ptala hodně a on instantně odpovídal. Ať už šlo o slangový anglický výraz, nebo jak uháčkovat čepici.

Když jsem v 17 letech dostala se ségrou první notebook, moje pozornost se na něj dost upnula, totálně jsem propadla jeho kouzlu.

O rok později ve čtvrťáku mi kamarádka Lenka ukázala Corel a já se začala poprvé šťourat v grafice. Víte v prváku to byla ona, u koho na hodině počítačů končily dotazy většiny třídy. Ve čtvrťáku už jsme byly 2 (pařanky od dětství s láskou k počítačům), i když ona byla vždycky o kousek napřed :).

Dneska je mi 28. Minulo 10 let od doby, co jsem se s počítačem začala intenzivně seznamovat. Kupu mě toho naučil, ale ještě větší kupu má pro mě přichystanou. Někdy před 2 lety mi to silně připomněla kamarádka Jana. Moc dobře věděla, jak mám ráda hry a kreslení a že můj sen je mimo jiné práce, která obě tyto věci propojí.

Mám ráda myšlenku, že kresba nestárne, a proto nevyjde z módy ani hra, která ji má ve vizuálním základu.
Foto 2Jpg

Jana narazila v časopise Žlutý na článek s Czechitas, že učí holky programovat. Přinesla mi ho do kanceláře a bylo to opravdu jak na zavolanou. „To je přesně pro tebe!“ S napětím jsem se přihlásila na Ruby on Rails a dostala se tam. Ale co víc, byla jsem jak v Jiříkově vidění, že mi někdo ve svém volném čase o víkendu vysvětluje s úsměvem na rtech programování. Jejich přístup mě nadchl, a tak jsem postupně navštívila další kurzy: HTML/CSS, dvou-víkendovou Javu pro Android, logo v Inkscape, „V kůži grafika“ nebo „Jak se vaří hosting“.

Czechitas ušly pěkný kus cesty, mohla jsem jejich vývoj sledovat. Daří se jim právě proto, že jejich záměr byl od začátku natolik upřímný a vynaložená energie veliká.

Líbí se mi jejich iniciativa s Letní školou IT. Být mi těch 15, asi bych měla notně zamotanou hlavu, na kterou školu nakonec jít :). Moje cesta vedla oklikou. Ještě loni jsem Czechitas psala děkovný feedback za kurz, že mě zas kousek přiblížily k mým vzdušným zámkům a že „se k těm hrám jednou dostanu“.

Dneska už můžu napsat, že „jsem se k těm hrám dostala“. Pracuji částečně v administrativě a částečně v IT jako tester. Czechitas na tom mají velký díl – dodaly mi hlavně odvahu. Samotnou by mě v životě nenapadlo „troufat si”. Loni jsem spáchala webovky ve WordPressu. Úvod mi řekl kamarád a dopilovat mouchy pomohl jeden z koučů. Dávám tam své obrázky, abych třeba jednou mohla říct, že jsem se nakonec i k té grafice dostala.

No a jak to dopadlo s hraním ve volném čase? Příležitostně. Je to jako s metalem – nehledě na to, jestli ho zrovna posloucháte, on ve vás tak nějak zůstane.

Závěrem snad: Díky Czechitas, že jste tak fanfárové, a koučům, že se ukrajujete, abyste přidali někomu dalšímu.

Myslím, že počítači se ne nadarmo říká „osobní“. Pro mě osobní je.”

- Adéla Větrovcová

Vyšší podíl žen v herním průmyslu je bezpochyby přínosem

„Adéla se přihlásila na brigádu v našem QA v prosinci 2015, u pohovoru prokázala vysoký smysl pro detail i familiaritu s herním softwarem a jeho testováním, což jsou vlastnosti, které u testerů primárně hledáme. Připojila se tak do našeho testerského týmu, ve kterém je v současnosti téměř 20 % žen. Vzhledem k tomu, že již dávno neplatí, že počítačové hry hrají jen mladí muži mezi šestnácti a pětadvaceti lety, zvyšuje se i podíl testerek a vývojářek. Ty vynikají zejména svou pečlivostí a uměním komunikace. Troufám si tvrdit, že vyšší podíl žen v herním průmyslu je bezpochyby velikým přínosem jak pro průmysl jako takový (vyšší variabilita herních žánrů ap.), tak především pro pracovní kolektivy, v nichž zajišťují jistou diverzitu náhledů a přístupů.”

- Tomáš Matoušek, Bohemia Interactive
Zaujal tě Radčin příběh? Uvažuješ o změně zaměstnání a láká tě IT? Neváhej a ozvi se naší Monice!